Vzbudíme se na zahrádce jako dlaň. Je to útočiště, které nám poskytli Patsy a Richard. Naši včerejší autostopí andělé. Máme pocit, že nám je seslalo samo nebe. Z verandy na nás mává Richard, ať se s ním jdeme nasnídat. Dáme si kafčo a další hody odmítneme, neboť nechceme naše nové skotské kamarády vyjídat.
Skočíme si do centra města na kochačku. Barevné domečky tiše vyhlížejí z přístaviště lodě, co ráno vypluly na moře a brzy se budou vracet. Na chvíli se k nim v tom vyhlížení přidáme. Koupíme kus sýra a chleba, pití. Sedneme si na kraj mola a cpeme se a užíváme pohodu v tomto romantickém městečku. Přes zátočinu na nás vykukuje jediná ostrovní destilerka. Na degustace sem jezdí docela dost turistů. Ještě, že je zatím zavřeno, jinak bychom se dnes daleko nedostaly.
Po procházce městečkem se vracíme „domů“ na zahrádku a Richard přichází se skvělým nápadem. Vezme nás autem na úpatí treku k Lochan ‚S Airde Beinn (zatopený vulkán, v angličtině Crater Loch). Richard se vrátí do Tobermory a my se vydáváme na procházku. Fouká jako ve Skotsku, sluníčko svítí, midges nekoušou, jde se nám skvěle a příroda kolem nás je konejšivá. Jsme odhodlány se vykoupat (máme nepublikovatelné video, které sem dávat nebudeme, protože jsme si nevzaly plavky). Jezero má 9°C. Kdo z vás ví, jak málo taková voda hřeje, tuší, že to na dlouhé cáchání úplně není.
Ve chvíli, kdy jsme tak, jak nás pánbů stvořil, hekáme a ptáme se jedna druhé, kdo měl tak blbý nápad, lézt v takové kose do takhle studené vody, se na obzoru objeví pán s paní. Turisti, kteří se přišli pokochat místními krásami. Paní je viditelně pohoršená třemi nahotinami, s nimiž tady nepočítala a ještě jí rozptylují manžela. Pán na nás přilepí oči a jeho žena ho zezadu pohání trekovou holí. Naštěstí pro nás jim obhlídka jezera netrvá dlouho. Dvojice odkvačí a my můžeme vylézt. Ani nestihneme použít pořádně ručníky, vítr nás suší svépomocí. Oblečeme se a procházkou se vydáváme zpět do Tobermory. Čeká na nás 10km jezírek s loďkami, vřesoviště, ovce, kozy, nerosty čili šutry všemožných barev, záplava lučních květin a všudypřítomné ticho.
V ulici už voní z dálky večeře. Jsme přizvány ke královské tabuli, pochutnáváme si na polévce, hlavním chodu, desertu, víně a opět kávě. K půlnoci usínáme s 25 km v nohách a pocitem, ať je tohle jen začátek nekončících zážitků. Ještě netušíme, jak moc se nám to splní. Zítra nás čeká další várka překvapení.