1._Bezpečnost stopování ve Skotsku
Každá země či město, kam cestujeme, s sebou nese hlavní prioritu a tou je bezpečnost. Neznáme nikoho, kdo by se dobrovolně vystavoval riziku. Jste-li v bezpečí, pak je i to kochání příjemnější.
Předtím, než jsme se vydaly do Skotska, přečetly jsme spoustu cestopisů a blogů. Díky nim jsme se ujistily, že není čeho se bát, protože Skotsko včetně Hebrid, patří mezi jedny z nejbezpečnějších zemí v Evropě, ne-li na světě.
Potom už jsme s lehkým srdcem plánovaly cestu a úžasný pobyt a balení těžkých krosen.
Jedním z našich prvotních rozhodnutí bylo, že chceme poznat co nejvíce – přírody, lidí, zvyků a třeba i kuchyně. K tomu se nám zdálo, že je autostop ideální. Tuhle přesunovou zábavu jsme užívaly tak často, jak jen to šlo. Jediné, co jsme nezkoušely stopnout, byl trajekt. Ty se totiž stopují docela obtížně.
2._Jak dlouho většinou trvá stop?
Čas je v dnešní době dražší než diamanty, tudíž jsme ho chtěly získat maximum. To se nám díky stopování dařilo. I proto, že nám šlo od ruky, vlastně od palce. Naštěstí v tomto můžete být i absolutní začátečníci, aby se vám vedlo ????. Většina autostopů nám zabrala do 15 minut, některé dokonce pár vteřin.
Jediný časový zádrhel, na který jsme za celou dobu stopování narazily, bylo zastavení kohokoli v městečku Callander. Prošly jsme ulicemi, dostaly se na konec této větší dědiny a začalo nám mrholit pravým skotským způsobem. To znamená, že pokud si nedáte pláštěnku, tak vás ten drobný déšť přemůže raz dva. Už jsme stopovaly hodinu, když na chodníku před námi zastavilo auto. Nejdřív to vypadalo, že jen něco hledají. Pak jsme ale zjistily, že je to náš nový stop. A to jsme ještě nevěděly, co nás s nimi dál čeká…
3._Kdo většinou zastaví
Většinou staví Ti, kdo mají dobré srdíčko a jsou otevřeni cestování. Chápou vaši situaci a vědí, o co jde. Pak lidé místní, tvrdě pracující, co se nad vámi slitují. Na typu vozu nikdy nezáleží. Jak říkala naše babička: „Dobří ludé sa vendú všude“. Takže jsme si stopnuly Opel Astra, Ford Ka a Mini Cooper … ve třech s krosnami. To už opravdu musíte chtít pomoci, s takovým autem.
A kdo zpravidla nezastaví? Říkáme to nerady, ale je to naše zkušenost z této i jiných lokalit. Velká, drahá auta s jedním řidičem mají zatím mínusové body. Ale jsou výjimky a leckdo vás může překvapit.
Co nás velmi pobavilo? Skutečnost, že nám nestavěli řidiči Škodovek.
Co do národnosti, tak to bylo 50/50 Skotové a Angličané + sem tam Němci.
4._Co se lze při stopu dozvědět, přiučit
Když nám někdo zastaví, tak je jasné, že do auta nasedáme s dobrou náladou. Jsme na výletě/dovolené a není důvod se mračit ????. Většinou zapředeme živý hovor o všech možných tématech. Je-li ten člověk alespoň málomluvný, tak se dozvíte množství úžasně zajímavých věcí. Především mě zajímala všechna možná slovní spojení z gaelštiny. Ale vystupujete například bohatší o nejrůznější recepty na oblíbená jídla či zákusky, znalostí jmen a zaměstnání blízkého i širšího příbuzenstva, porodní vahou miminka čerstvě narozeného synovi, ale třeba i informacemi, jak letos dojí krávy, vysychají remízky a třou se ryby v místním rybníce. Pak jsou to ale také další „příjemnostě“ v podobě míst, kde se dají pozorovat delfíni, velryby, terejové a jiné ptactvo.
Pokud je opravdu tichý řidič tichý, tak si většinou aspoň poslechnete lokální rádio. Zeptáte se, jak se jmenuje. Co dělá. A na konci cesty se mu alespoň popřejete příjemnou cestu.