Počasí se nelepší a ani předpověď neslibuje slunce. Balíme v dešti stan a valíme na kafe do McDonaldu, co svítí na druhé straně kruhového objezdu. Tam přidáme ke kafi domácí meruňkovicu. V dětském koutku si půjčíme na věčnou oplátku voskovky, napíšeme ceduli a osnujeme plán na stopa. Cílem je asi 75 km vzdálené jezero Loch Katrine (nádherná vodní plocha, která slouží i jako vodní rezervoár pro Glasgow).
Nejdřív zkusíme u benzinky taktiku „za zeptání nic nedáš“. Marně. Nedá se nic dělat, jdeme na výpadovku. Promoklé, ale optimistické tasíme palce směrem k silnici. Míjí nás honosné vozy, náklaďáky i Škodovky. Po půl hodině stále nic. Jenže, pak za námi ozve zatroubení. Ohlédneme se. Na blikačkách stojí MiniCooper. Jako puzzle se naskládáme do autíčka (tomu se nedá říkat auto :-D). Řidič, veselý pán, nás přiblíží o cca 35 km do Doune a ukáže nám, kde dál stopovat.
Během 15 minut nám zastavuje další vůz dnešního dne. Virbl!!! Tentokrát je to Citroen X3. V něm paní se synem. V kufru velký nákup. Paní si je jistá, že nás do auta nacpou. A taky že jo! Tři + krosny se vmáčkneme na zadní sedačku. Sardinky v plechovce jsou v tu chvíli proti nám jak Madonna v presidentském apartmá. Ale dostaneme se až do Callanderu (pracovně jsme si ho nazvaly Kalendář). Odtud to už není k Loch Katrine daleko. Na parkovišti nám paní rozmlouvá cestu na Loch s tím, že bude problém někoho stopnout. Většinou tam jezdí jen turisté a ti mají zpravidla auto plné. Necháme si poradit a řekneme si, že oželíme jezero, neb ještě určitě nějaká uvidíme a zkusíme se dostat do Obanu. Odtud bychom rády jely dál na Mull či Skye.
V Callanderu nám osud namíchá koktejl v podobě deště, hodinového stopu a skvělé Patsy a Richarda, kteří nás vezmou až k sobě domů – do Tobermory. 200 km dlouhá cesta z Callanderu do Tobermory nás baví od prvního do posledního kilometru a ještě dál.
Patsy a Richard nám povídají o Skotsku, přírodě, zvyklostech a jejich vášni pro otužování. Nasmály jsme se a ještě jsme dostaly cenné rady, kudy se dostat na ostrov Mull a ušetřit. Patsy a Richard nás nechali kempit u nich na zahradě. Zašli jsme do místní restaurace u přístavu. Do noci jsme vykládali. Vyzkoušeli pár místních specialit. A tím to nekončilo. Ale o tom zase příště.