Naše cesta do Skotska začíná!
Na letišti v Praze uspokojíme naše hitech potřeby – dobijeme telefony. Postaráme se o kulturu – stáhneme zpěvníky. Bez map a písní to totiž nejde.
Letadlo nám připomíná starou Karosu s křídly, ale bezpečně nás přepraví do Edinburghu. Ne tak mou lžíci, která je na cimprcampr. Takže ouha. Za letištěm si vyšlápneme k nejbližší benzínce. Nechť autostop započne! Jenže ouha číslo dvě. Fixy a propisky jsou unavenější než my, takže nejsme s to zvěčnit na papírovou ceduli náš cíl. Úkol zní jasně! Odjet! Tady se spát nedá.
Oběhneme lidi, co tankují, jestli by nás nesvezli. Dobrá duše Laurie nás svým Oplem Astra přiblíží do Grangemouth a doporučí nocleh v parku. Ten nejsme štonc v té tmě najít. Co už, usteleme si mezi stromy na kruhovém objezdu. Nad námi, pod námi, všude kolem nás, kam oko dohlédne a ucho doslechne, silnice a hluk.
Později je nám ze všech skotských stran potvrzováno, že jsme spaly v nejškaredším městečku v celém Skotsku. První noc nám chčije a chčije. Inu, Skotsko. Díky dešti a větru musíme lépe vypnout stan a ouha číslo tři je na světě, chybí nám část kolíků a šňůr ke stanu. Zůstaly doma! Tam je jim dobře.
První den jsme přečkaly bez úhony a jedeme dál.